Bolest je hranice, strach je zkušenost, smrt je změna


     Jako by scházela informace, že bolest je bezpečná.  Ano, bolest je jednoduše, prostě bezepečná.

  Strach i bolest patří zcela přirozeně do všech etap i podob života.
Vztah k bolesti určuje naše myšlenky, kvalitu i způsob, jakým prožíváme svůj život.
Strach může být věrný přítel, nebo mučivý pán, třebaže dobře skrytý za důležitost, pomoc, či bezmoc.
Na světe je mnoho náboženské i sociální věrnosti k bohům obhajujícím trest, vinu, nutnou poslušnost, potvrzujících lidskou bezmoc a hříšnost.
A na druhé straně je také mnoho těch, kteří šli i se svým strachem a dokázali nemožné. Důvěřovali sami sobě a svému vztahu k Životu.

 Bolest je bezpečná. Ano, jednoduše bezpečná. Nemyslím tím, že tím podoruji sebedestruktivní sklony. Zabývám se vztahem k bolesti, který ovlivňuje vnímání bezbečí.


 Bolest nese informace o našich hranicích. S ní se učíme mnoho o sobě samých. Každopádně vždy nás věrně doprovodí do bezpečí. Ona má klíče od slasti, bezmoci, ale i od dveří ke skutečné pokoře. Bolest patří k darům života. Domnívám se, že bezpečí není ve zranění, nebezpečí přichází se vztahem k moci a s vírou ve smysl utrpení. Tam končí důvěra v život, jako vědomí jistoty v naplnění. Touha ( myslím tím jakékoli prahnutí vycházející z jistoty nedostatku, či viny),  umí zradit lidské srdce. Bolest sama o sobě to neumí.
 

ZPĚT DO KAVÁRNY