spojení


 Nevím, kdy se mi to stalo, spíš jen tuším, jak se mi to stalo, nicméně stalo se mi to.

    Vesmír vnímám jako přirozenou součást mého vnitřního i vnějšího prostoru. To ovlivňuje mé cítění i myšlení. Dá se říct, že moje svědomí zahrnuje vztah k vesmíru. Jen myšlenky a plány, které souzní s mým chápáním života vesmíru, jsou mnou přijímané. Z alchymistického pohledu, mi archetyp vesmíru a Země jako otce a matky mého psýché, dává stále větší smysl. Aspekty principů Země i vesmíru, v hloubce mých tkání a jemných přediv, přesně ovlivňují smysluplné děje víc než vliv mé rodiny, společnosti ve které žiji i jakkoli silného světonázoru. Jednoduše se dá říct, že se mi změnila identifikace (ego). Lyricky se zamýšlím nad milými souvislostmi.

      Od malinka s vášní koukám na oblohu. Až teď si uvědomuji, že se tím pohledem vždy změní mé vnímání času. (Z úsečky se stane obsah.)
Když nevidím obzor, zahledím se na nebe. Srovná se mi dech. Ve dne na obloze obdivuji její barvy, tóny a proměny. Noční obloha zhasne světla v sále, rozevře oponu a vystoupí velký vesmír. Zanořím se do něj světlem svých očí a mé srdce tiše naslouchá. Orbitální pohyby velkých koulí vesmíru jako by zpívaly písně velryb.

      Uléhám pod širák se širokým dívčím úsměvem, (někdy i s pusou dokořán) a vyhlížím padající hvězdy.,Prosím, aspoň jedna než usnu.”
Těším se na ty srpnové, čekám, až poletí v davu. Roje perseidů. Pohyby světýlek na obloze dávají rozměr mému bytí. Kameny prolétají oblohou jako střely, hoří v atmosféře a z lidského pohledu jsou to padající hvězdy, jež plní přání.

Natřásám se v kudrlinkách slov, byť celou krajkou říkám:

,,vesmír synchronizuje moje data jako iOS svá zařízení a vyladí má původní nastavení i s upgradem.”

ZPĚT DO KAVÁRNY