slunovrat


 Slunovrat, svátek Artuše.

Naslouchám.
Čas zpívá hlubokým tichem nitra.
Tisíce a přece jen jedno nitro zní.
Zpívá modlitbu, slavnostní chorál návratu.

Tulím se.
Všeobjímající paní Smrti něžně hýčká lůno zrodu.
Poslední kapičky výdechu Země houstnou v prostoru jako táhlá vůně santalu.

Dávám se.
Se svým vnitřním svátkem se oddaně skláním do bodu Nic.
Tam, setkám se se vším živým.
V nádechu se Zemí začnu pít světlo.
Jím půjdu za sebou.  

ZPĚT DO KAVÁRNY