I ne-moc je pohyb.


 Pohyb je základní jistotou ve vesmíru. Nezastavíš jej, jen přesměruješ v čase.   

  Zamilovala jsem si pohyb. Už při studiu pentagramu živlů, někdy v ranném mládí, když jsem chtěla přijít na kloub nemocem, fascinovaly mě jeho zákonitosti.
Pohyb je posun, přesun čehokoli, i myšlenky, vybrace ve zvuku, nebo emocí.
Každý pohyb má veskrze pozitivní záměr.
Pohyb vytváří radost, stejně jako zvuk. Je to jeho přirozeností.
Vnímáte pohyby?
Jsou různé, dalo by se říct barevné, pestré jako tóny v hudbě. Někdy jde pohyb dovnitř, někdy ven, někdy je jak šipka do vody, jindy tančí. Vše má svůj čas i soulad a krásu.

I ne-moc je pohyb.
Důvěřuji procesu ne-moci těla jako záměru, který má svůj vlastní čas, způsob a nese informaci. Tento proces s námi spolupracuje, je otázkou, jestli s ním spolupracujeme my.
Kdykoli, kdekoli důvěřuji v pohyb a hledám vášeň, jako pramen života i v každé ne-moci. Tento pramen se skrývá v jakékoli emoci.

To, v co nevěřím, je nemoc v pojetí, které nedůvěřuje ve zdroje těla, v sílu ne-mocného a pohlíží na ne-moc jako na chybu, či vinu. To chápu jako vytvářenou stagnaci. Jako povyšování a bláhovou kontrolu sil které nás tvoří.  Tímto se oponuje životu.


Miluji pohyb.
Pohyb se děje za cílem, s motivem, úkolem, správnou mírou tlaku a zpětné vazby.
Mezi lidmi často právě míra tlaku a zpětné vazby, brání přirozenému pohybu ve vší jeho kráse.

Pohybujeme se.
 

ZPĚT DO KAVÁRNY