Hawk-King: osvobozená duše.


Stephen Hawking měl mrtvé, pokřivené, bezvládné tělo s krásnou, překrásnou, mocnou a rovnou duší. Zemřel člověk, který jako jeden z nemnoha nacházel odpovědi na otázky, jimiž Bůh umlčel biblického Joba.

 Dokázal říkat velice kontroverzní věci, ale nikdy neurážel. Uměl ostře debatovat bez polarizace. Snad největším pokušením intelektuálů a chytrých lidí zdá se mi cynismus a arogance, pohrdání. Lawrence Krauss, Richard Dawkins, Christopher Hitchens − všichni tito velikáni debat jsou úžasnými mysliteli a bravurními debatéry, ale bývají zároveň arogantní, prudcí, vznětliví a jako by jim neustále někdo nebo něco křivdilo − a jde z nich často strach, srší oheň. Hawkinga člověk nikdy neslyšel říkat něco ironického, cynického a − nedej bože − zahořklého. Byl vždy usměvavý, byť se smát nemohl, smály se mu oči. Navíc neustále vtipkoval. Své očividné mučení jednou před přáteli svedl na to, že se "pohádal se zdí. A zeď vyhrála."

Tenhle článek, tady prostě musím mít.

 

 

ZPĚT DO KAVÁRNY