Bystrozraký jsi


 Tisíc lidí říká, že něco nejde, příjde blázen a udělá to

Věřím! Věřím v nemožné. Víru vnímám jako následování pocitu bez zkušenosti. Věříme v bohy, v jiné entity i reality, bez jakékoliv zkušenosti s nimi. Víra má obrovskou moc, se všemi svými plusy i mínusy.

Důvěřuji! Důvěra vychází ze zkušenosti. Důvěřuji sobě, slibu, východu slunce, gravitační síle, regeneraci těla, přírodním cyklům i životu.

Víra s důvěrou tvoří nesmírnou hybnou sílu.
Společně nacházejí nové cesty, které běžným zrakem nevidíme a vzápětí je realizují. To inspiruje každého.
Jako malé děti doslova vírou žijeme.
Život hltavě milujeme a bereme si prostor jak jen to jde.
Věříme, že vše je možné.
S každým vlastním krokem nabýváme větší jistotu.

Nemyslím si, že se tato životní chuť mění s dospělými povinostmi. Jsou lidé, kteří svým životem potvrzují opak. Určitě se s dospíváním přesměrovává pozornost, priority i vnímání investic, přesto se nemusí změnit chuť objevovat a posouvat hranice.
Zdá se mi, že život sám má stálou a přirozenou chuť hranice posouvat.
Spatřuji tam někde pramen radosti.

Přemýšlím o tom co tvoří radost nám dospělým, jak přesně radost souvisí s vírou a důvěrou.
Prvotní důvěru (i nedůvěru) čerpáme z jednání v okolí. Učíme se. Napodobujeme.
Jisté je, že okolí nám důvěřovat nemusí a my přesto uděláme pevný krok. Jindy nám naopak okolí plně důvěřuje a my žádný pohyb neuděláme.
Zastavíme se. Někdy na chvíli, někdy na dlouhý čas.
Jsme na křižovatce a to kam se vydáme, určuje náš vztah k bolesti.
To může být okamžik, kdy zapomeneme, že jsme bystrozrací.

Dívejme se... do sebe, do minulosti, na zkušenosti, jak jsme co dělali?
Dívejme se kolem sebe, kdo stále umí nacházet cesty bystrým zrakem?

Malá hra: Vyjádřete nahlas, čemu věříte, nevěříte, čemu důvěřujete nedůvěřujete. Naslouchejte, jen naslouchejte, sobě i ostatním. Stane se zázrak. Uvěříte?

ZPĚT DO KAVÁRNY