Bolest je hranice, strach je zkušenost, smrt je změna.


 Jako by scházela informace, že bolest je bezpečná. Ano. Bolest je jednoduše prostě bezpečná.  

  Strach i bolest patří zcela přirozeně do všech etap i podob života.
Vztah k bolesti určuje naše myšlenky, kvalitu i způsob, jakým prožíváme svůj život.
Strach může být věrný přítel nebo mučivý pán, třebaže dobře skrytý za důležitost, pomoc, či bezmoc.


  Na světe je mnoho náboženské i sociální věrnosti k bohům, obhajujícím trest, vinu, nutnou poslušnost, potvrzující lidskou bezmoc a hříšnost.
A na druhé straně je také mnoho těch, kteří šli i se svým strachem a dokázali nemožné. Důvěřovali sami sobě a svému vztahu k Životu.


Bolest je bezpečná. Ano, jednoduše bezpečná. Nemyslím tím, že tím podoruji sebedestruktivní sklony. Zabývám se našim pohledem a přístupem k bolesti, z nichž vyplývá naše vnímání bezpečí.

Bolest nese informace o našich hranicích. Je tady pro nás. S ní se učíme mnoho o sobě samých. Každopádně vždy nás věrně doprovodí do bezpečí. Ona má klíče od slasti, bezmoci, ale i od dveří ke skutečné pokoře. Bolest patří k darům života. Nebezpečí není ve zranění, nebezpečí přichází se vztahem k moci a s vírou ve smysl utrpení. Tam končí důvěra v život, jako ve vědomí jistoty naplnění. Touha ( myslím tím jakékoli prahnutí vycházející z jistoty v nedostatek, či ve víru ve vinu) umí zradit lidské srdce. Bolest sama o sobě to neumí.

ZPĚT DO KAVÁRNY